PERNŠTÝN

​

Tento ryze mužský a zároveň první pěvecký sbor v Pardubicích vznikl z popudu učitele reálných škol Františka Jandy 18. června 1861, kdy se konala první pěvecká zkouška sboru. Již 4. srpna vystoupil na koncertu pořádaném ve prospěch osiřelé dcery Karla Havlíčka Borovského Zdeny. 6. července 1862 dostal pardubický sbor od pardubických žen prapor a téhož dne odpoledne na slavnostní valné schůzi přijal název PERNŠTÝN. Po Františku Jandovi, Janu Procházkovi a Čeňku Váňovi se stal v roce 1905 sbormistrem učitel Antonín Vendl (1873–1965), který u sboru působil do r. 1944 (tedy plných 39 let!). V témže roce převzal sbormistrovskou taktovku učitel Jan Douša (1909–1973) a v roce 1971 JUDr. Jiří Klicpera (1923–1995).

 

LUDMILA

​

Pěvecká jednota LUDMILA byla založena v roce 1865 jako ženský pěvecký sbor. První vystoupení se konalo v dubnu roku 1866. V květnu roku 1868 se oba sbory (Pernštýn a Ludmila) společně zúčastňují velké národní slavnosti kladení základního kamene Národního divadla v Praze a jejich spolupráce se nadále prohlubuje. V r. 1906 se i sbormistrem Ludmily stává Antonín Vendl (až do r. 1952!), pod jehož vedením jdou oba spolky od úspěchu k úspěchu. V této době má Pernštýn stále kolem 70 členů a v jednu chvíli dokonce 106 členů. V době první světové války (1914–1918) činnost sborů částečně ustává, ale přesto v roce 1917 oba sbory nastudovaly Tylovu hru se zpěvy „Fidlovačka“, která dosáhla 14 vyprodaných představení.

Počínaje 20. léty minulého století se činnost sborů začíná zaměřovat na činnost operní. Je nastudována Smetanova „Prodaná nevěsta“ a premiéra se koná 2. června 1929 na Kunětické hoře za účasti asi 10 000 diváků. V roli Jeníka vystupuje přední člen a sólista Pernštýna Otakar Bartoš (1904–1982), který se později stává tenoristou pardubické Lidové opery a také po dobu 40 let předsedou pěveckého sdružení Pernštýn. Dalšími díly jsou například Dvořákova opera „Šelma sedlák“ a v době okupace potom Smetanova „Hubička“. Spolupráce těchto dvou sborů pokračuje dále i po osvobození zejména operní činností – již pod vedení sbormistra Jana Douši (od r. 1952 i sbormistra Ludmily).

 

 

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

SUK

 

Tento smíšený pěvecký sbor vznikl v roce 1919, i když jeho začátky jsou doloženy už v r. 1916. První vystoupení se konalo 15. února 1919 v radostné náladě samostatné Československé republiky na „slovenském“ večeru k oslavě 70. narozenin slovenského básníka Hviezdoslava pod vedením Karla Branbergera. Byly provedeny sbory Josefa Suka a členové sboru se rozhodli požádat skladatele J. Suka o patronát nad sdružením. Dalším sbormistrem se krátce stal Jožka Charvát a potom mladý absolvent konzervatoře František Michálek (1895–1951), nový ředitel kůru kostela sv. Bartoloměje. Ten prvně vystupuje veřejně s pěveckým sdružením 18. května 1919 ještě pod hlavičkou odboru Sokola.

Po počátečních napjatých vztazích mezi Sukem a Pernštýnem (část zpěváků z Pernštýna totiž přešla do nového souboru) se situace uklidňuje a dokonce začíná i vzájemná spolupráce sborů. První vystoupení – již sdružení Suk – se konalo 6. a 8. března 1920 a F. Michálek v něm osvědčil svoji dirigentskou pohotovost a neobyčejnou muzikálnost. Z jeho popudu byl 10. června 1926 mistr Josef Suk, který se sborem spolupracoval, jmenován čestným občanem města Pardubic.

Po mnoha úspěšných vystoupeních sboru při různých příležitostech odchází František Michálek v r. 1935 na brněnskou konzervatoř. Sboru se ujímá František Voves (1906– 1968), odborný učitel na reálném gymnáziu v Pardubicích a později profesor a vedoucí katedry hudební výchovy na Pedagogickém institutu v Pardubicích a Hradci Králové. Pěvecké sdružení Suk je jeho životní radostí a láskou. Stojí v jeho čele 33 let a prožívá s ním mnoho radostných, ale i těžkých chvil v době německé okupace i v období totality. Po jeho smrti v r. 1968 se sbormistrovské funkce ujímá krátce Ján Krúpa a po něm od r. 1972 Václav Weisbauer (1930–1998), člen Vysokoškolského uměleckého souboru Pardubice.